Farář a děkan bystřický
P. František Brunclík * 10.2.1921 + 8.3.1995
František Brunclík se narodil 10. února 1921 v obci Rychtářov čp. 93 jako první dítě manželů Leopolda a Aloisie ( rozené Sedláčkové.). Rodičům se narodilo ještě dalších pět chlapců . V roce 1938 už nežije tatínek Leopold a maminka se o všech šest synů stará společně se svou sestrou. František jako jediný vystudoval , ostatní bratři z nedostatku financí studovat nemohli , jsou pouze vyučení a pracují na rodinném statku. Všech pět bratrů zůstalo věrno obci Rychtářov , kde žili až do své smrti . Drahomír Brunclík je v zimě roku 2021 ještě naživu.
František studoval Bohosloví v Brně , v letech 1942 -1944 i ve Vídni . Po úspěšných studiích byl 5. července 1948 vysvěcen na kněze. Jako novokněz vykonává službu kaplana ve farnosti Dubňany . V roce 1950 se stává kaplanem ve Šlapanicích a excurrendo zpravuje farnost Podolí u Brna . 23.srpna roku 1953 nastoupil jako farář v Nedvědici. Ani ve snu ho tenkrát nenapadlo, že zde už stráví ve kněžské a od 1.1.1979 i děkanské funkci zbytek svého života. V roce 1974 se také stal duchovním správcem jako administrátor excurrendo ve farnosti Olší.
Za působení P.Brunclíka prošel kostel sv. Kunhuty v Nedvědici řadou oprav a změn . Mezi největší akce patří bezesporu výměna střešní krytiny na celém kostele, položení mramorové dlažby namísto dřevěné podlahy , rekonstrukce stropu a věže kostela – šindelovou krytinu nahradil pozinkovaný plech. Otec František se aktivně podílel s farníky na všech stavebních pracích spojených s opravami kostela a fary. Za jeho působení byla dále provedena elektrifikace kostelních hodin a zvonění, vyměnily se okna kostela , ciferníky hodin , zbudovalo se zádveří u bočního vchodu do kostela , byl pořízen obětní stůl a ambon , proběhla rekonstrukce fary.
P.Brunclík zemřel 8. března 1995 . Pohřeb konaný 18.března 1995 za účasti stovek věřících, ale i občanů Nedvědice a okolních obcí celebroval biskup brněnský Mons. Vojtěch Cikrle. Pan děkan Brunclík odpočívá na nedvědickém hřbitově v kněžském hrobě.
P. František Brunclík a jeho smysl pro povinnost
Na otce Františka mám jednu osobní vzpomínku, která se váže k samému závěru jeho života. Když se v zimě v prvních měsících roku 1995 jeho zdravotní stav velmi zhoršil, zatelefonoval mi na faru do Bystřice nad Pernštějnem – nebo snad telefonovala jeho hospodyně, protože on sám již vstát k telefonu nemohl – tehdy byly jen telefony připojené k pevné lince… Poprosil mě o návštěvu. Byl jsem tehdy nejmladším knězem v děkanátu, a věděl, že když cokoliv bude potřebovat, stačí zavolat a když mohu tak hned pomohu. Hned jsem tedy sedl do auta jel za ním. Ležel v posteli, myslím, že už z ní nevstával. Pokud si dobře pamatuji, poprosil mě o svátost smíření a o pomazání nemocných. Nebo snad již byl zaopatřen některým starším knězem z okolí, to si již s jistotou nepamatuji. Ale v tu chvíli mu ještě ležela na srdci jedna věc, bez které cítil, že nemůže odejít na věčnost: zpracované účetnictví farnosti za předcházející rok a vyplněná a podepsaná účetní uzávěrka. Když mi ukazoval pokladní deník a složku s doklady, bylo vidět, že se snažil „něco s tím udělat“, ale už to prostě nezvládal. A bez toho nemohl v klidu odejít k Pánu Bohu – to mu prostě jeho smysl pro povinnost nedovoloval… Bylo vidět, že to vnímal tak, že jako je nezbytně nutné k nebeské bráně přijít s čistou duší, tak také nutné dostavit se tam s hotovou uzávěrkou hospodaření farnosti.
Když jsem viděl, jak mu na tom záleží, řekl jsem mu, ať si s tím nedělá starosti, že mu slibuji, že uzávěrka bude! Bylo vidět, že mu spadl kámen ze srdce. Shrnul jsem do složky všechny podklady a vyrazil do Bystřice. Hned jsem zavolal jednoho z farníků, který mi pomáhal vést účetnictví a následující den do pozdního večera jsme na tom pracovali. Když jsme měli hotovo, vše jsme dali do dvou složek, to co se odesílá na biskupství do jedné a to co zůstává ve farnosti do druhé a ještě v noci, jsme mu to vezli. Podal jsem mu výkaz hospodaření farnosti, ukázal jsem, kde ho má podepsat. Otec František to s velkou námahou udělal a bylo vidět, že mu spadl velký kámen ze srdce. Mám dojem, že snad následující den zemřel – nyní se již mohl v klidu objevit před Boží tváří, když nejen přijal svátosti, ale měl i vyplněný výkaz hospodaření farnosti za uplynulý rok.
P. Pavel Zahradníček, tehdejší adminstrátor farnosti Bystřice nad Pernštejnem a Lísek u Bystřice nad Pernštejnem, dnes farář v Dubňanech, šéfredaktor časopisu Milujte se! a koordinátor tiskového apoštolátu A.M.I.M.S.
28.března 2025